Portugalsko: Pyrenejský okruh - Part 2

Co vás napadne, když si vybavíte Portugalsko? Krásné pláže v Algarve, skvělé portské, roztomilé tramvaje v Lisabonu či Portu, velkolepé hrady, majáky svítící do dáli, unikátní kachle azulejos, sardinky a mořské plody, nebo snad moře a divoký oceán? To vše i mnohem víc totiž Portugalsko nabízí...

My jsme sem zavítali v rámci naší expedice po Pyrenejském poloostrově v roce 2019 a malou ochutnávku toho, co jsme viděli a zažili, najdete níže. Vzhledem k omezenému času jsme nestihli všechna lákadla této krásné země a plánujeme se sem určitě ještě vrátit.

Algarve - portugalský skvost

Do Portugalska jsme tehdy přijeli autem z prosluněné Andalusie (článek o naší cestě Španělskem najdete zde) a těšili jsme se na pár klidných dní strávených u moře. Algarve nás přivítalo pěkným i větrným počasím a celí natěšení jsme se vykoupali hned u mnohakilometrového pásu zlatavých písečných pláží. U pláže Praia do Barranco das Belharucas byla i dobrá restaurace se zázemím a dopřáli jsme si také sprchu za 1 euro.

V Algarve najdete nespočet krásných pláží a každá je trochu jiná - ke spoustě z nich budete muset sejít po desítkách či stovkách schodů, protože je obklopují podmanivé útesy a skaliska. K jedné z nich jsme se např. dostali otvorem vydlabaným přímo ve skále. U některých pláží je i rozsáhlé parkoviště a některá jsou vyhrazena pro karavanisty, čehož jsme s radostí využili (to však neplatí všude a je třeba respektovat značení). Není snad nic lepšího než usínat a probouzet se u šumějícího moře s hvězdnou oblohou nad vámi. V Algarve si užijete nejen krásné koupání u fotogenického moře a okolních skalních útvarů, ale můžete podniknout i výlety lodí k nejrůznějším zátokám a do krápníkových i jiných jeskyní. Najdete tady také školy potápění a windsurfingu a zejména na západním větrnějším pobřeží si na své přijdou surfaři. V Algarve je pláží nespočet a každému vyhovuje něco jiného - níže najdete některé z nich, většinu jsme sami navštívili.

• Praia Verde - dlouhé písečné pláže kousek od španělských hranic, moře je tady klidné a teplé, ideální místo pro rodiny s malými dětmi. Tuto část jsme tehdy vynechali.
• Praia do Barranco das Belharucas, Praia da Falesia - pás zlatavých písečných pláží a okrová skaliska podléhající erozi tyčící se nad mořem.
• Západně od městečka Albufeira jsme navštívili pláže: Praia dos Arrifes (krásná zátoka s několika útesy, tady bylo i parkoviště vhodné pro vanlife cestovatele) a Praia de Sao Rafael, Praia do Castelo apod.
• Praia da Marinha - krásná fotogenická pláž obklopená útesy a jeskyněmi, podle mého jeden ze symbolů Algarve. Na člunu odtud můžete doplout do dalších zátok v blízkosti, např. Praia do Benagil (a známá jeskyně Benagil), Praia Senhora da Rocha apod.
• Praia do Carvalho - malá pláž obklopená zlatavými útesy, která je přístupná tunelem vyhloubeným ve skále. Na pláži není wc, ani restaurace, ale pro nás mimo sezonu to bylo ideální místo.
• Praia da Rocha byla jedním z prvních turistických letovisek v Portugalsku, najdete tady plážovou promenádu a veškeré zázemí - sem jsme ovšem nezavítali, ale někomu takový druh pláží a letoviska může vyhovovat.
• Praia dos Tres Irmaos - krásná pláž s množstvím útesů a oblouků, kde se za odlivu dá procházet mezi zátokami.
• Několik fotogenických pláží najdete kousek od města Lagos: např. Praia da Dona Ana, krásná pláž Praia do Camilo (k pláži vede asi 200 schodů, skály okolo jsou okrově zbarvené, je možné procházet mezi zátokami). Známé jsou skalní formace Ponta da Piedade, odkud jsou seshora čarokrásné výhledy a často se sem také pořádají vyhlídkové plavby. Skaliska a jeskyně spolu s nádherně čistou tyrkysovou vodou dotváří nezapomenutelný zážitek z tohoto místa. I když to třeba kvůli počasí nebude ke koupání vhodné, tak vám to ta panoramata a svěží vítr od moře vynahradí.

Po ca. 3 dnech objevování Algarve jsme pokračovali dál na západ a zastavili jsme se u odlehlejší pláže Praia da Boca do Rio. Tady sice hodně foukalo, ale kombinace bílého písku, zeleno-modrého moře a všudypřítomného větru byla unikátní. Je zde i poměrně velké parkoviště, kde se dá přenocovat. My jsme však jeli dál se zastávkou u pevnosti Sagres a pauzou na kopci nad plážemi vyhledávanými surfaři (např. Praia do Tonel).

Úchvatné mysy a pláže u Atlantiku

Pak jsme pokračovali dál na jihozápad, na větrem bičovaný mys Cabo de Sao Vicente. Toto místo bylo kdysi považováno za konec tehdejšího známého světa a v Sagres se prý školili nejvýznamnější portugalští mořeplavci. Na tomto divokém skalním výběžku se tyčí červeno-bílý maják, který je plně funkční a prý dosvítí i 100 km daleko na širé moře. Pokud navštívíte Cabo de Sao Vicente, určitě se teple oblékněte, protože chladnému větru vanoucímu od oceánu se jen tak neschováte. V kiosku se můžete občerstvit a dát si i "poslední klobásu před Amerikou". Najdete tady taky malé muzeum. Při pohledu na divoký oceán a vlny narážející bouřlivě do skal má člověk najednou pocit, že se opravdu ocitl na konci světa...

Pokud pojedete od mysu směrem nahoru po západním pobřeží, můžete se kochat divokým Atlantikem a zastavit se u dalších pláží, které mají zase trochu jiný charakter. My jsme strávili pár hodin u pláže Praia Da Bordeira, kde bylo i parkoviště ideální pro karavanisty a vanlife příznivce (Parking Carrapateira). Pláž je rozlehlá s velkými písečnými dunami. Prošli jsme se tady po útesech a dřevěných chodníčcích s dechberoucím výhledem na oceán. Na koupání bohužel nebylo vhodné počasí, ale prsty v Atlantiku jsme aspoň na chvíli smočili. Rozsáhlé vlny a divoký vítr tady jistě lákají nejen surfaře. Tato pláž spolu s velkou dunou, kde jsme měli pocit, že jsme snad někde ve větrné poušti, se tak zapsala v našich vzpomínkách jako jedno z TOP míst v Portugalsku, které jsme navštívili.

Pokračovali jsme dál na sever a přenocovali jsme v městečku Zambujeira do Mar. Městečko zdobí bílé baráčky s červenými střechami a oceán tady od pevniny oddělují tmavá skaliska a špičaté útesy. Naším dalším cílem však byla Sintra a její okolí. Navštívili jsme extravagantní, pro někoho pohádkový, pro někoho kýčovitý zámek Palacio Nacional da Pena, což je jedna z nejznámějších portugalských pamětihodností. Turistů tady i v květnu bylo opravdu až příliš. Zámek je pestrobarevný, má několik kupolí a hlavní věž postavenou v nejrůznějších stylech - tehdejší architekti zde opravdu popustili uzdu své fantazii jak v exteriéru, tak v interiéru. Kolem zámku se rozprostírá lesnatý park Parque da Pena a tady se už schováte před davy turistů a vzhledem k nedokonalému značení se tady můžete jednoduše a v klidu ztratit.

Večeři jsme si dopřáli v městečku Cascais, které je vyhledávaným místem pro rekreaci. Ochutnala jsem solenou tresku "Bacalhau", která se prý v Portugalsku připravuje na 365 různých způsobů. Zamířili jsme také k turisty frekventované atrakci Boca do Inferno, v překladu "Ďáblova ústa". Jedná se o díru ve skaliscích a vlny se zde s velkou silou tříští o útesy. Boca do Inferno nás ale nikterak neuchvátilo, cestou jsme viděli mnohem zajímavější místa, kde se potkává pevnina a oceán.

Po této rychlé zastávce jsme tak pokračovali dál na nejzápadnější cíp pevninské Evropy: Cabo da Roca (asi 40 km od Lisabonu). Během naší návštěvy tady kupodivu skoro vůbec nefoukalo a užívali jsme si večerní pohled na širý oceán. Najdete tady klasicky červeno-bílý maják a informační centrum, souřadnice mysu jsou vytesány do památníku na útesu. Tyto hraniční cípy Evropy pro nás mají vždy při cestování takové zvláštní kouzlo... Vždyť i Cabo da Roca je prý místem, "kde země končí a moře začíná".

Duchovní atmosféra Batalhy & Fátimy

Další den jsme se vydali ke klášteru Batalha - jedná se o dominikánský klášter, asi 110 km severně od Lisabonu. Celý komplex kláštera s kostelem je národní památkou a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Klášter je symbolem portugalské nezávislosti na Španělsku a je zasvěcen Panně Marii po jedné z vítězných bitev odehrávající se na tomto místě (Aljubarrota, 1385). Jedná se o obrovskou stavbu, vrcholné dílo gotické architektury s množstvím věžiček, pilířů, oblouků a soch 12 apoštolů, andělů, světců apod. Klášter je hojně navštěvovaný, o čemž svědčí i rozsáhlá parkoviště v okolí (k naší radosti opět některá z nich určena přímo pro karavanisty).

Naše cesta vedla dál, tentokráte do největší křesťanské svatyně v Portugalsku a jednoho z nejnavštěvovanějších poutních míst v Evropě: Fátima. Legenda praví, že se třem malým pastýřům zjevila 13. května roku 1917 Panna Maria a tato zjevení pokračovala až do října, vždy ve stejný den a čas. Právě 13. října 1917 se zde shromáždilo asi 70 000 lidí a mnozí potom podávali zprávy o slunečním zázraku. Zjevení prý vyjadřuje poselství, že zlo nemá poslední slovo. Prostranství před bazilikou je ohromné, prý dvakrát větší než Svatopetrské náměstí v Římě. Mnozí věřící absolvují cestu k bazilice na kolenou a předříkávají tiše svou modlitbu - jsou zde připraveny chodníčky z kamenných desek. Na levé straně prostranství je místo se stovkami zapálených svíček s typickou čarovnou vůní a spoustou kapajícího vosku, což je i fascinující podívaná. Celý areál je obrovský, opět se spoustou parkovacích míst a se zázemím, dokonce tu jsou i sprchy. Náš Scudy nám dal jasný signál, že chce ve Fátimě zůstat do dalšího dne - vypadla nám zde hadice od chladiče a vytekla veškerá chladicí kapalina. V tomto městě zázraků se nám naštěstí podařilo závadu opravit a sehnat nakonec vše potřebné. Večer na poloprázdném prostranství před bazilikovou s krásným nasvícením a vůní plápolajících svíček, měl tak pro nás nezapomenutelnou atmosféru.

Magické Porto

Naším posledním výletním cílem v Portugalsku bylo krásné a rozmanité Porto, jehož návštěvu všem vřele doporučujeme. My jsme měli na Porto pouze jeden den a se sklenkou portského při zapadajícím slunci nad řekou jsme si slíbili, že se sem musíme rozhodně ještě vrátit. Toto přístavní město na řece Douro leží kousek od Atlantiku a má mnoho turistických lákadel. Hluboké údolí řeky dotváří nenapodobitelný kolorit města. Určitě se tady vydejte na procházku po obou březích, navštivte historickou čtvrť Ribeira a přejděte most Ponte Dom Luis I, který se klene vysoko nad vodou. Kdo má rád památky, jistě zamíří ke katedrále Sé, která vyčnívá na skalním ostruhu a je tu tak pěkný pohled na město a zdobí ji rovněž unikátní kachle azulejos. Hojně navštěvovaným je i barokní kostel Igreja dos Clerigos s vysokou zvonicí Torre dos Clerigos. Ztratit se můžete v křivolakých uličkách na strmých svazích s nápaditou výzdobou domů s barevnými dveřmi a pozorujte čilý ruch kolem. Nebo zavítejte na náměstí, k burzovnímu paláci, či ke karmelitánským kostelům s modro-bílými kachlemi. Také mosty jsou dominantou Porta spojující oba břehy a strážící hluboké údolí. Nejznámějším mostem je již zmiňovaný železný Ponte Dom Luis I, který je dvoupatrový a vysoký 45 metrů. Navrhl jej jeden z žáků Gustava Eiffela. Horním patrem vede také chodník pro pěší a jsou odtud krásné výhledy.

Po procházkách kopcovitým městem se občerstvíte a sílu naberete v místních barech, restauracích či cukrárnách. A když už jste v Portu, určitě si dopřejte jedinečné portské a případně navštivte vinařství a vinné sklepy ve Vile Nova da Gaia. Můžete také vyrazit na projížďku lodí po řece Douro, nebo se svézt roztomilou historickou tramvají. Porto pro nás mělo opravdu živou a jiskřivou atmosféru a užívali jsme si i procházku mimo líbivá turistická místa.

Ochutnejte "francesinhu"

Noc jsme strávili na parkovišti u pláže asi 30 minut jízdy za Portem (Praia da Areia). Ráno jsme si tady dali skvělou snídani s výhledem na šumějící moře a potkávali jsme poutníky, kteří vyrazili do Santiaga de Compostela. Tentokrát nebylo u oceánu příliš chladno a větrno, a tak jsme svlažili v Atlantiku alespoň nohy. Zastavili jsme u katedrály Viana do Castelo (Basilica de Santa Luzia), která ční na kopci nad oceánem a je také jednou ze zastávek pro poutníky mířící do Santiaga. Okolní pláže jsou vyhledávané surfaři a my jsme se tady před cestou občerstvili - ochutnala jsem místní specialitu "francesinhu". Jedná se o vyhlášenou portugalskou dobrotu, která frčí hlavně v Portu a jeho okolí. Jde o jakýsi portugalský sendvič obsahující plátky bílého chleba, mezi kterými je šunka, maso, portugalské uzeniny + navrchu je lahodný sýr. Vše je zapečené a přelité speciální omáčkou z piva, paprik a rajčat, přílohou jsou většinou hranolky. Jedná se opravdu o skvělé jídlo, které doporučujeme při návštěvě Porta alespoň jednou ochutnat! Existuje také hodně variací této vyhlášené pochoutky, např. vegetariánská verze nebo s krevetami apod.

Viano do Castelo byla naše poslední portugalská zastávka a naše cesta pokračovala dál do Španělska a kopírovala Camino de Santiago. O našem španělském cestování se dočtete v tomto článku. Jako suvenýr si z Portugalska můžete dovést lahvinku portského, malé sardinky, nebo kachličku připomínající glazované a malované kachle azulejos. Tyto kachle pocházejí ze španělské Andalusie, najdete je také v arabských zemích, ale nejvyšší dokonalosti dosáhly právě v Portugalsku. Najdete je tady všude: na domech, nádražích, lavičkách, v kostelech a palácích, v zahradách... Pro Portugalsko jsou charakteristické hlavně modro-bílé kachle, ale narazíte na nejrůznější provedení a barevné kombinace - díky tomu se i běžná místa stávají opravdu neobyčejnými...

Co nás čeká příště...

Nestihli jsme samozřejmě vše, tak nás příště čeká např. památkami nabitý Lisabon, univerzitní město Coimbra a určitě chceme prozkoumat vnitrozemí a pohoří Serra da Estrela. Cestování Portugalskem si každý může okořenit návštěvou fotbalového zápasu, anebo si pobyt zpestřit při poslechu melancholické hudby fado, kterou UNESCO prohlásilo za nehmotné kulturní dědictví. Už se nemůžeme dočkat, až se do této podmanivé země vrátíme a budeme objevovat další její krásy. 

Ochutnávku fotek najdete v galerii níže a mrkněte i na video z Pyrenejského poloostrova. Celé fotoalbum z této výpravy je k dispozici na naší Facebookové stránce. Díky za pozornost a cestování zdar! :-)